V Norsku ji navštívila i královna. V Česku byla umělkyně desítky let zapomenutá

Kultura ČTK Kultura, ČTK
3. 5. 2024 12:06
"Chtěla jsem zvenku uvidět, kde je Československo v Evropě. A to člověk nevidí, když v tom sedí," vysvětlovala grafička Zdenka Rusová, proč se poprvé vydala do světa. Roku 1970 pak emigrovala do Norska, kde se stala první profesorkou grafiky i první ženou na pozici rektorky vysoké umělecké školy ve Skandinávii. Žije tam dodnes. Teď vystavuje v Praze.
První významnou výstavu Zdence Rusové (na snímku) uspořádal kurátor Jaromír Zemina roku 1966 v Galerii mladých, tehdy v budově Mánesa.
První významnou výstavu Zdence Rusové (na snímku) uspořádal kurátor Jaromír Zemina roku 1966 v Galerii mladých, tehdy v budově Mánesa. | Foto: Jimmy Linus

Přehlídka ve třech sálech konírny pražského Musea Kampa, která potrvá do 2. června, je první ucelenou výstavou děl Rusové v Česku po 57 letech. Zahrnuje zejména její grafiky a kresby ze 60. let minulého století, kdy často ztvárňovala ženské hlavy a cirkusové motivy. Místo lidí se na jejích výjevech vyskytovali třeba cvičení psi v akrobatických pozicích.

Norská etapa tvorby Rusové se pak vyznačuje větší barevností, do děl vstupuje mužský a ženský princip.

"Já jsem chtěla z Čech pryč, ze střední Evropy. A kam? Na sever. Neviděla jsem žádné obrázky, znala jsem jenom Muncha. Ticho, chladno, málo lidí, příroda, moře," říká dnes čtyřiaosmdesátiletá Rusová kurátorce výstavy Martině Vítkové v rozhovoru, který je přetištěný v katalogu.

Rusová se narodila v Praze roku 1939, odmalička kreslila. Absolvovala UMPRUM v ateliéru knižní grafiky Antonína Strnadela. Samostatné výstavy měla v Česku jen dvě, tu poslední roku 1967 v Klubu energetiky. Tentýž rok poprvé odjela do Norska na stáž. "Nechtěla jsem být celý život v tom pokoji a té zemi, kde jsem se narodila," vysvětlovala, proč chtěla vidět svět.

Roku 1970 se do Norska vrátila už natrvalo. "Měla jsem jenom letní šaty a tašku se všemi papíry od narození. Dostala jsem místo a pokoj u jedné rodiny v Sandvice, to je asi 15 kilometrů od Osla. Myla jsem podlahy a připravovala výstavu," vzpomíná Rusová, jak se obtížně učila norsky a zapadala do společnosti. "Já jsem všecko prošla sama. A ženská. A mladá," zdůrazňuje.

Zdenka Rusová v roce 1974 získala norské občanství.
Zdenka Rusová v roce 1974 získala norské občanství. | Foto: Museum Kampa

Od té doby vystavuje zejména ve Skandinávii. Aby se naučila jazyk, studovala bohemistiku na univerzitě v Oslu. Navázala úzkou spolupráci s tehdy se ustavující sbírkotvornou institucí Henie Onstad Kunstsenter, která postupem času získala několik stovek jejích děl.

Mezi lety 1987 a 1996 vedla jako profesorka obor grafiky na Norské národní akademii výtvarných umění, kde byla do roku 1992 také rektorkou. Dnes jsou její díla i součástí sbírek Národního muzea v Oslu, Tate Gallery nebo Britského muzea v Londýně. Katalog zmiňuje také fakt, že Rusovou doma navštívila Sonja Norská, která je od roku 1991 královnou skandinávské země. "Byla tu dokonce dvakrát. Mají moje obrazy na hradě. Soňa taky maluje," poznamenává Zdenka Rusová.

Ta při tvorbě grafik nejčastěji pracuje s technikou suché jehly a leptu, v kresbě s tuší a papírem. Značnou část výstavy tvoří série hlav z roku 1967 zachycených v profilu, zlomených, rozšněrovaných. "Vždycky jsou to zraňované ženy. Jsou vidět přetržené, naštípnuté, naseknuté krky. Dále už hlavy vypadají jen jako výrůstky, připomínají někdy i kopce v krajině. Všude je vidět rozlomení, jako kdyby musela pořád bojovat o svoji ženskost, identitu, osobnost," popisuje kurátorka Vítková.

Důležitými motivy byly pro grafičku balanc, hledání rovnováhy, pohyb na cirkusovém laně, kde pokaždé hrozí pád. "Když jsem s paní Rusovou hovořila, tak mluvila nejčastěji o svobodě, o postavení mezi mužem a ženou, což se jí moc nelíbilo v Česku, ale v Norsku našla své uplatnění," zmiňuje kurátorka.

Podle ní je Rusová expresivní mluvčí. Slova doprovází gestikulací rukou, mimikou a smíchem. Češtinu, kterou více než padesát let pravidelně nepoužívala, prokládá norskými výrazy a větami. "Nezlob se, že ta čeština je norská. Nauč se norsky. Přijeď sem na návštěvu a uč se norsky, to není těžký," nabádá v jedné části interview kurátorku.

Na snímku z výstavy děl Zdenky Rusové je kresba tuší na papíře bez názvu z roku 2000.
Na snímku z výstavy děl Zdenky Rusové je kresba tuší na papíře bez názvu z roku 2000. | Foto: ČTK

Podle ní Rusová zaujala Nory zejména vysokou úrovní řemesla a také středoevropskými tématy. "Podle Rusové je pro norské kolegy velmi důležitým zdrojem krajina, pro Středoevropany je tou krajinou Kafka. Ta absurdita, ve které ve střední Evropě žijeme, byla pro autorku také zdrojem," dodává Martina Vítková.

Výtvarnice v interview říká, že umění je nejen autoterapeutické, ale také existenciální. "Je to jeden z podkladů k existenci," zdůrazňuje. "Já jsem fungovala, byla jsem profesor, byla jsem rektor. Fungovala jsem jako divá až do sedmdesáti roků. V sedmdesáti jsem si řekla: A konec. Odteď už jsem penzista a nic nedělám. A já jsem to vydržela a nic nedělám," konstatuje Zdenka Rusová v katalogu.

Video: Zdenka Rusová vzpomíná na příjezd do Norska

Ve videu norského Det Tverrfaglige Kunstinstituttu umělkyně Zdenka Rusová vzpomíná na svůj příjezd do Norska. | Video: DTK
 

Právě se děje

Další zprávy