V mělnické galerii Ve Věži mají momentálně poklad, který se postupně objevoval ve starých bednách a v zapomenutých taškách na půdách. Fotografovi a kurátorovi Jaroslavu Kučerovi se tam podařilo poprvé vedle sebe vystavit snímky z první světové války, které pořídilo pět českých vojáků: Jindřich Bišický, Gustav Brož, Jan Myšička, Karel Neubert a Jenda Rajman. Dosud se jejich fotografie na jedné společné výstavě nevyskytly.
"První sbírku fotografií z první světové války jsem dostal od Honzy Macha, taky novináře, plus minus v roce 1973. Nevěděli jsme, co s tím. Vystavovat to tehdy nešlo, za komunistů nebyl o takové věci zájem. Uložili jsme to do staré skříně, kterou jsem měl doma v ateliéru. Po třiceti letech jsem potřeboval při malování odstavit skříň a najednou jsem znovu objevil krabice plné negativů od neznámého vojáka," vypráví Jaroslav Kučera o tom, jak se začala rodit unikátní kolekce. "Zjistil jsem, že je to fantastický poklad."
Následovalo několik výstav v roce 2004 a 2009. Jenže to se ještě nevědělo, kdo byl autorem fotografií. Během velké a velice úspěšné výstavy snímků "neznámého vojáka" na Pražském hradě to vyšlo najevo. "Ukázalo se, že to byl Jindřich Bišický, štábní fotograf 47. regimentu," vypráví Kučera.
"Když to viděla teoretička a kritička fotografie Daniela Mrázková (byla tehdy spolukurátorkou, pozn. red.), napsala, že podobná taková sbírka v dějinách fotografie nemá obdoby," konstatuje Kučera a dodává, že sice existují výborné jednotlivé snímky z první linie, které vznikly třeba pro dobové noviny, ale snímky od českých fotografů jsou úplně jiné. Dokumentují totiž podrobně a systematicky běžný život vojáků na frontě a v její blízkosti.
"Vědělo se, že první světovou válku fotografoval slavný André Kertész, bohužel se však nedochovaly jeho negativy. Během maďarské revoluce v roce 1919 o ně přišel," říká Kučera.
Po prvních výstavách snímků Jindřicha Bišického nikdo nečekal, co bude následovat. Objevily se další unikátní záběry od jiných českých fotografů. "Stal se zázrak. Volal mi Josef Moucha, novinář a fotograf. Slyšel o člověku, který měl na půdě bednu s dvanácti kilogramy negativů. Byl to Josef Bohuňovský, hned jsem za ním jel a on opravdu přinesl plnou bednu negativů s kopiemi a s originálními popiskami," popisuje Kučera. "Tak luxusní sbírku jste neviděli. Byly to fotografie Jana Myšičky."
Pak přibyly fotografie Gustava Brože. Další byla sbírka fotografií Jendy Rejmana. "To byl knihtiskař z Rožďalovic, bratr mu zařídil službu ve vojenských lazaretech, takže nemusel jít přímo do bojů. Po něm se sice nezachovaly žádné negativy, jen fotografie - ale on je posílal jako pohlednice. Psal na ně vzkazy domů své milované Aničce, rodičům i bratrovi a popisoval tam třeba, jak se mu stýská. To je také poklad nad poklady," říká Jaroslav Kučera v podcastu Za závěrkou.
Nové objevy vyústily v další velkou výstavu, ale na té chyběly původní snímky Jindřicha Bišického. Všechno dohromady je k vidění až nyní v Mělníku.
V podcastu se Kučera krátce zamýšlí i nad jednou fotografií Gustava Brože, jejíž originální popiska zní: V naší kuchyni s místními děvčaty. Na snímku leží oblečení vojáci a vedle nich pod duchnou dvě dívky. "A teď si tak představuješ, co se stalo, když fotograf zhasl. Jestli se vůbec něco stalo, protože ta doba byla jiná, než je dnes. A chlapi byli pravděpodobně také jinak vychovávaní, než jsou teď," přemítá Kučera.
Podcasty Za závěrkou
Série podcastů Za závěrkou přináší rozhovory Tomáše Vocelky a Petry Stěhulové s fotografy a s lidmi, kteří se kolem fotografie pohybují. Objevují, co je všechno je skryto za špičkovými snímky, jaké jsou jejich příběhy a nahlížejí do fotografického zákulisí, které obvykle zůstává skryto.
Zrovna tak ho uchvátilo, že jiné fotografie zachycují skutečné "pucfleky", tedy důstojnické sluhy. "Každý je známe ze Švejka, ale tady je vidíte ve skutečnosti," konstatuje a dodává: "Jsou to nádherné dokumentární fotografie, až si člověk říká - kde se to válelo těch devadesát let?" Každopádně, teď je můžeme vidět na výstavě v mělnické galerii Ve věži, která potrvá až do poloviny června.
